The Hike

Šli expati na výlet do údolí, do údolí, do údolí...Kdo byl skautíkem, jistě si dosadí správný nápěv a bude si se mnou notovat. Expati plánovali jít do údolí přes hory a doly a hory, ale nakonec z toho údolí sešlo a zůstalo u plahočení po kopcích. Naplnilo se do poslední kapky úsloví "zkratka byla sice delší, ale zato obtížnější", za jehož vytvoření vděčíme pravděpodobně JUDr. Staňkovi z Jablonce a za jeho vytrvalou propagaci pak jeho dcerám Míše a Kátě, které jej dávaly k dobru ve chvílích nejtěžších na nejednom výletě pořádaném jabloneckými skauty. Ale z Jablonce zpátky do Hong Kongu. Cílem našeho nedělního výletu bylo místo zvané Plover Cove, které si můžete celkem pohodlně vygooglit :-P. Chtěli jsme se tam dostat zkratkou, kterou vymyslel jeden Indoš, vedoucí výpravy a jediný člověk s mapou. Kromě Indoše se účastnily ještě dvě Švýcarky, jedna Američanka a já. Nevím, jak vy, ale já asi za soumraku obětuju stádo terénkoz Klubu českých turistů, protože na české turistické značení (i mimojablonecké) prostě nikde jinde nemají. Ani v high-tech Hong Kongu. Při odbočování na postranní cestu nám totiž dalo práci tu oficiálně "značenou" vůbec identifikovat. Když jsme pěšinu začínající ve vesnici konečně našli, zavedla nás mezi baráky - vpravo zeď, vlevo zeď, a před námi nesmírně štěkající pes. Pes, který štěká, pokouše, zejména když štěká jak magor o život. Takže jsme to otočili a radili se, co dál. Psovi přiběhl v ústrety jakýsi míšenec provokatér, který se obětoval pro nás turisty, okatě se nechal dohonit naším štěkajícím magorem a pak do sebe vztekle hryzali. Využili jsme situace a proběhli mezi domy. Po asi dvacetiminutovém hledání další cesty jsme zvolili směr vzhůru a dali se na pochod. Cesta byla zajímavá, vedla solidním pralesem, ve kterém stezku bujnou vegetací neprošlapalo ani stádo krav, co se kolem nás mrštně pohybovalo neviděno ve křoví. Krávy po sobě zanechávaly na cestě výmluvné stopy a občas zdvořile zabučely z hlubin lesa. Když přišlo ještě prudší stoupání, našli jsme pod svahem hromadu výmluvných stop, která nasvědčovala tomu, že krávy se na další stoupání vyloženě nezaměřily. A my šli dál. Bahnitá, asi tak 10, místy 20 a na vybraných úsecích až 30 cm široká cestička, ve které byly místy díry a loužičky, nebyla téměř vidět:






Semtam bylo křoví jen do pasu a někde dokonce jen po kolena, na takových místech jsme se zhusta fotili. Za obrázky vděčíme Švýcarce Andree, bez jejíhož laskavého svolení jsem si je stáhla a dala sem.





Po prvních dvaceti metrech klouzání z kopce při chůzi do kopce jsme měli všichni zabahněné a podrápané nohy, ve vlasech roští, vyčerpanou zásobu nadávek v rodném jazyce a v očích hrůzu z hadů a pavouků. Hady jsme naštěstí neviděli, ale pavouky o velikosti tak 10 cm se to kolem docela hemžilo, občas měl nějaký nataženou síť mezi stromy přes cestu a v jejím středu se příšerně pohupoval. Teda normálně pohupoval, ale mně to přišlo příšerný. A zapomněla jsem dodat, že bylo asi tak 35 stupňů ve stínu. Humáč. Největší švanda ale nastala, když jsme po hodině popolézání zjistili, že asi jdeme blbě a určitě nevíme, kde jsme. Mapa byla na houby, akorát kdesi dole za námi jsme tušili vesnici. Po mnoha poradách a nervydrásajících diskuzích jsme se rozhodli, že vracet se nebudeme a půjdeme randomly dál a budeme doufat. Po dalším prodírání a drásání a bahnění a klouzání a fuj a tak jsme došli na křižovatku s námi původně opovrhovanou oficiálně značenou cestou. Aby nás pobavily, daly místní autority na odbočku, ze které jsme právě přišli, tuto ceduli:



A největší legrace byla, když jsme ušli kousek cesty od křižovatky po značené cestě směrem k vesnici. Byli jsme na rozcestí, ze kterého jsme původně vyšli. Všichni jsme si gratulovali, jak jsme se dokázali dostat během tříhodinového pochodu asi 500 metrů od začátku trasy. Další výlet se plánuje :-).

Pabuk

Zastavil se v Hong Kongu 10. 8. odpoledne cestou z Taiwanu do Číny a cestou trochu řádil. Jmenoval se Pabuk a byl to tajfun. Na meteorologických serverech ho nazývají typhoon, tropical cyclone, tropical depression nebo tropical storm. This typhoon was delivered to us by...monsoon! A cyklóna je to teda k pohledání, tlak byl tak nízký, že mě málem švihlo a klopila jsem do sebe jedno kafe za třetím :-). Tajfunovu přítomnost jsme kromě indicie docházejícího kafe zaregistrovali poměrně průkazně, když se během několika minut venku takřka setmělo a padla taková mlha, až jsem se začala podezíravě rozhlížet, kde že Temže. Pro hravé čtenáře přikládám dvě fotografie výhledu z ofisu, zkuste si zadovádět při hře "Najdi pět rozdílů":



A pro ještě zvídavější tady mám mapu tajfunu a varování z Hong Kong Observatory, které údajně vydali poprvé po 2 letech a znamená okamžité uzavření všech veřejných budov, obchodů, zařízení, zkrátka "padla" všem a ajsekáři hurá na tajfun party na MC byt. Varování se nazývá stupeň 8 a následuje po stupni 3 :-). Ve skutečnosti je ale stupeň 8 tak závažný, že se za něj už nesmí vycházet ven. Budovy se tedy zavírají a lidi opouštějí pracoviště při mezistupni "pre-8", který se vyhlašuje zhruba 2 hodiny před očekávaným úderem tajfunu ("8"). Měli jsme kliku a tajfun to na poslední chvíli vzal smykem kolem Hong Kongu na volné moře. Žádný vichr, jen klasická letní bouřka. A ochladilo se nám na pětadvacet. Byli jsme se spolubydlícími večer všichni trochu zklamaní, když se pořád nic nedělo, a tak jsme si šli koupit zmrzlinu a posadit se na mořský břeh 300 metrů od našeho bytu, jestli se nám přece jen nepoštěstí vidět něco neobvyklého. Nic neobvyklého jsme neviděli, ale našli jsme hospodu. Tak jsme se aspoň rozhodli udělat něco neobvyklého a nešli jsme do ní.



PRE - NO. 8 SPECIAL ANNOUNCEMENT

THE HONG KONG OBSERVATORY ANNOUNCES THAT THE TROPICAL
CYCLONE WARNING SIGNAL NUMBER 8 IS EXPECTED TO BE ISSUED AT OR BEFORE 3:30 P.M. TODAY ( 10 AUGUST 2007 ). WINDS LOCALLY WILL STRENGTHEN FURTHER.

THE GOVERNMENT ADVISES MEMBERS OF THE PUBLIC WITH LONG OR DIFFICULT HOME JOURNEYS OR HAVING TO RETURN TO OUTLYING ISLANDS TO BEGIN THEIR JOURNEYS NOW. THE GOVERNMENT IS NOW MAKING ARRANGEMENTS TO RELEASE ITS EMPLOYEES ACCORDINGLY.

ANNOUNCEMENT BY THE EDUCATION BUREAU (EDB): THE EDB ANNOUNCES THAT CLASSES OF ALL SCHOOLS ARE SUSPENDED TODAY. SCHOOLS SHOULD IMPLEMENT CONTINGENCY MEASURES TO ENSURE THE SAFETY OF STUDENTS. THEY SHOULD ENSURE THAT CONDITIONS ARE SAFE BEFORE ALLOWING STUDENTS TO RETURN HOME.

Chci být skautík v Hong Kongu

Abych měla takovouhle klubovnu...

Jak to bylo se sprchou

Přišla jsem na to. Kotel začne fungovat, když vylezete z koupelny a spustíte větrák.

Abeceda: pokračování

Název je poměrně "self-explanatory", takže nezdržuju a píšu:

FF - Feminae filippinae
Jsou tu nejpočetnější menšinou, čítají asi 50 000 a už jsem je musela potkat snad všechny. Představují příliv méně kvalifikované, levné pracovní síly. Zhmotňují se v momentě, kdy byste je nejméně čekali - kde díra pro jednoho člověka, tam zčistajasna patnáct Filipínců. Nebo spíše Filipínek, protože se tu vyskytují snad výhradně ženské. Sem tam dítě. Vyznačují se kromě mezerového utěsňovacího efektu taky tím, že jsou nejlépe identifikovatelným asijským etnikem (pokud nepočítáte Japonce, který by před vás napochodoval v blbuvzdorně explicitním kimonu), a to jak opticky, tak i akusticky. Ještě jsem snad neviděla žádnou mlčet. Pobíhají čile v hejnech tak po dvanácti až patnácti, občas potkáte matku s pobíhající dcerou či dvěma. A svou přítomností obšťastňují lidi široko daleko - hýkají, kvíkají, chichotají se a lezou. Na nervy. Pokud potkáte - a nestává se to často - Filipínku samotnou, má u ucha telefon a hlasitě se s někým dohaduje s kadencí, z níž by se rozprostovlasatěla i dcera krále Nabuchodonozora (opakujte třikrát po sobě). Utěsňovací efekt si filipínské živly kompenzují o nedělích svátečním efektem vytěsňovacím - pořádají svérázné pikniky v centru města a vykmitnou tím ostatní populaci třeba z takového náměstí dřív než bys řekl Tichomoří. Nasáčkují se v počtu několika desítek až stovek na libovolné veřejné prostranství včetně vozovky (ano, už jsem je viděla sedět i na křižovatce) a vybalí proviant. Padesát tisíc piknikujících Filipínců blokovalo padesát tisíc čtverečních metrů hongkongských zastavěných ploch.

GG - Grácie garantovaná
Kosmetické firmy se vyznačují tím, že milionům lidí po celém světě, včetně mě, umožňují rozmazávání ropných produktů, živočišných tuků ze zvířat putujících do kafilerie a jiných delikátností po tváři i po těle s hřejivým pocitem, že jejich já za to stojí. Dále se vyznačují mindrákově orientovaným marketingem. V Asii, kde je většina populace vybavená tělem štíhlým jak lunt, vlasy silnými jak koňské žíně a pletí jako čerstvě sklizenou (OK, trošku karamelem obalenou) broskvičkou, mají těžké živobytí. Proto se rozhodly stavět právě na tom karamelu a pořádně ho místním osladit. Místní děvčata a mladé ženy trápí, že nemají pleť jako méně pigmentované "western girls" a dělají vše pro to, aby se proleptaly k éterické bledosti. Zatímco u nás je "ředitel vápenky" poněkud nevítaný odstín, takže naháníme UV paprsky a potíráme se samoopalovacími krémy (Au! Taky vás bije do oka ten dvojsmysl?), tady na dotyčnou šéfovskou pozici aspiruje kdekdo. Genderově je to samozřejmě fifty fifty, protože jak by vyzněly zdejší módní výkřiky bez přispění rýží živeného metrosexuála. Takže kdo chce být frikulín, ten se činí a šmidlá se bělicí emulzí, do sprchy nevleze bez bělicího sprchového gelu, hydratuje si tvář bělicím krémem a na tělo si aplikuje bělicí mléko. Kdo si hodlá udržet náskok, sází na koncentrovaná bělicí séra. Je-li mezi čtenáři přítomen lékař, pak mi doufám dá za pravdu, že nic zdravého to nebude. Mimochodem, nevím, jestli jste si toho všimli, ale docela často při psaní usekávám pointy a moje příspěvky končí méně úderně, než bych si sama přála. Pro příklad nebudeme chodit daleko.

HH - ne, Hani, nejsi to Ty - Haribo hadr
Za měsíc a fous, co jsem v Hong Kongu, jsem musela zlikvidovat asi tak půlku prasete, dvě krávy a kuřat tolik co ptačí chřipka. Maso se tu konzumuje ve velkém a nepříliš strukturovaně. Kam sekáček padne, tam padne, kdo by se s tím pitval, hůlkama se toho taky nezbavíte, tak si to sežvýkejte. Tudíž kromě čisté svaloviny do sebe naládujete ještě tolik kůže a pojivových tkání, že byste mohli chrlit gumové medvídky, Haribo hadr. Kollagen macht Hong Kong froh. Myslím, že to bude příčinou toho, proč mají místní tak krásné a pružné vlasy, nehty a jiné kožní deriváty (já tady namachrovaně generalizuju, ale napadají mě už jenom chlupy). Chlupy jsou kapitolka sama pro sebe, daří se jim zejména na bradavicích a mateřských znaménkách. Vyskytují se u žen i mužů se zhruba stejnou četností a dorůstají délky až pěti centimetrů. Když dorostou do požadované délky, tak občas zešediví, každopádně visí a zejména pak hyzdí.

II - Insufficient inspiration implies incapability of inventing an interesting input. Indeed.

Boat trip

Čím jsou Praze parníky, Vltava a jezy u Karlova mostu, tím jsou Hong Kongu jachty, Jihočínské moře a útesy na krajích zelených tropických ostrůvků (pro ty, co tápají po analogii s jezy, dodávám, že se na ně taky tak snadno chytají odpadky). To jsem ovšem nevěděla, dokud jsem se nestala účastnicí výletu na čiré moře (širé moc nebylo). Takový výlet spočívá v pronájmu lodi s dvoučlennou profi posádkou a v přetržitém paření - prokládá se totiž koupáním, ležením a pigmentováním. Naše plavba začala v přístavu nedaleko Jardíkovy a Petíkovy univerzity, kterou jsme po pár minutách plavby viděli jako na dlani a já konečně měla možnost vidět jejich campus z dálky jako celek. Monstrózní záležitost a estetika jako hrom. Ale zpět na naši loď. Sotva jsme odrazili od břehu, vyrazili jsme na průzkum toho, co na ní vlastně všechno je. Podpalubí nabízelo prozaické prostory jako koupelnu a šatnu, takže jsme se vrhli na příď, na záď a nakonec jsme objevili...jak to popsat...nadpalubí? :-)) Prostě druhé patro lodi. Otevřené, jen na zadní části zastíněné stříškou. To bylo teprve žrádlo. Na zábradlí v přední části jsme si samozřejmě všichni vyzkoušeli zařvat "I am the king of the world!!", ale protože nablízku nebyly žádné urvané dveře, hra na Titanic zůstala bez pointy. To nám ale náladu nezkazilo a sotva loď zakotvila v nejbližší možné malebné zátoce, začali jsme se vrhat do vody (i navzájem). Přičemž cizinci včetně mě měli na sobě plavky a domorodci kromě plavek ještě trička a kraťasy, zajímavé. Následovaly kratochvíle jako banana boat (nafukovací mrcha stylizovaná do banánu a opatřená držadly je tažená pomalu jedoucím motorovým člunem a lidi na mrše sedící se snaží nespadnout), oběd, výuka vodního lyžování a cachtání na ostrovní písečné pláži. Bohužel pro vás nebylo nikomu z přítomných zalehko (= bylo zatěžko) zmáčet si foťák, takže fotky máme pouze ze sušších aktivit typu chlastání :-)). Tak se kochejte...

Jména

Fenomén neoficiálních "západních" křestních jmen u Asijců jak poleno už dnes nikoho nepřekvapí, některé jeho projevy jsou ale tak roztomilé, že si nemůžu pomoct a podělím se s Vámi o některé perly. Káčko kdysi trefně poznamenal, že Asijci fakt netuší, která jména jsou cool a která debilní. Netuší to jmenovitě: Philomena Ng, Fritz Liu a Titus Chui. A mnozí další. Svou úderností mě zaujalo toto jméno: JP Ng. Ten pán se s tim prostě nedere, což je znát už z toho, že JP je zkrácenina jeho prvních dvou asijských jmen. Berte tyto příklady jako ochutnávku, já věřím v ještě lepší úlovky :-)).

Cocking fuckroach!

Já to tušila. Že to s těma kokroučema zakřiknu (přestala jsem jim říkat švábi, protože to je strašně hnusné slovo, kokrouč zní srandovněji). Vyskytují se v našem okolí sporadicky, jen tak ze slušnosti, aby se neřeklo, že nejsme v tropech. Čas od času se nějaký mihne v nočních hodinách po ulici, čas od času narazím během dne na zbloudilé křidélko či jiný pozůstatek po rozšlápnutém smolaři. Pochvalovala jsem si, jak se našemu bytu pěkně chytře vyhýbají. Sotva jsem si ale přečetla na Pájině blogu historky o deseticentimetrových exemplářích, začalo se to nějak hemžit. Nejdřív mě Francois upozornil na to, že v nepoužívané kuchyni na druhém patře má sídlo kokroučí rodinka. A pak jsem si dnes večer čistila zuby a pro větší odvaz jsem vyšla ven z koupelny - frr, něco se mihlo směrem od kuchyně k Phoebiným pantoflím (nechává si je za otevřenými dveřmi do pokoje). Cocking fuckroach to byl. Pantoflím se sice vyhnul, ale dveře našel neomylně a už si to hasil dovnitř k chudince Phoebe. Chvíli jsem váhala, jestli ji mám budit, ale pak jsem si řekla, že člověk, u něhož se mísí čínské, malajské a singapurské kulturní a genetické vlivy, bude mít k chamradi kokroučího ražení trochu rutinnější postoj než my v české kotlině - spíš doufám, že ho ráno nezašlápne a nenabídne mi ho k snídani :-). Každopádně zítra běžím do drogerky pro sprej, třikrát stříknu pro výstrahu do vzduchu a na tom, kdo nebude dbát mého varování, spáchám krutou kokroučocidu. Amen.

Kulturní šoky

Správný ajsekář neodjede do zahraničí bez PPT prezentace o své domovině, bez národní vlajky a národního nápoje. Správný ajsekář taky neodjede bez důkladné přípravy na kulturní šok. A správný ajsekář si taky nenechá jen tak něco diktovat, takže jsem se na všechno z toho suverénně vybodla. Teorii kulturního šoku jsem pro sebe shrnula větou "bude to prostě jiný", její aplikaci pak souvětím "tak kuš a užívej si to, dokud si tě tu nechají". Jako bonus jsem si přidala otřepané "expect unexpected" a "enjoy the unexpected". V praxi se mi to báječně osvědčilo. Nicméně po třech a půl týdne mi to nedalo a začala jsem studovat materiály, které jinak používáme na přípravu praktikantů před výjezdem, abych zjistila, jestli jsem na tom psychicky na tom správném dně a jestli jsem třeba nezapomněla být z něčeho šokovaná. No samozřejmě že ano, měla bych vykazovat o něco víc psychických symptomů. Uklidnilo mě, že vykazuju aspoň některé symptomy fyzické (zvýšená potřeba jídla a spánku). A začala jsem se analyzovat. Akomodaci praktikuju v míře omezené, což je fajn, adaptaci se pilně věnuju od začátku, což je taky fajn, na asimilaci tu budu příliš krátce. Jíst hůlkami je rutina, čunčit kolem talíře (aspoň v okruhu 20 cm, ale radši víc) už taky, nemluvím o prostorové orientaci v městském provozu (jezdí se tu vlevo). Jinak k dopravě - místní byli už první týden mého pobytu šokovaní, když jsem měla odněkud přijet sama na ofis a nejenže jsem se neztratila, ale zvládla jsem cestu sama bez toho, aby mě někdo navigoval po telefonu. Natož když jim řeknu, že vím kde je sever a že Mainland of China je na pevnině za New Territories. Mají mě za génia :-)). Kantonštinu se učím, kudy chodím, momentálně pracuju na zvládnutí výslovnosti slova "gau" natolik, abych dokázala s dostatečnou přesností odlišit významy "devět", "pes" a "něco tak sprostýho, že mi to ani nepřeložili". Na konec každého druhého anglického slova přidávám po vzoru místních "ar" (čti jako naše "á"), na konci určitých slov se ovšem může objevit i "lah" ("lá"). Větu "are you sure?" čtu "á jů šů-á?", už to umím zakňourat skoro tak naléhavě jako Beatrice. Namísto "oukej" pak říkám "oukchejlá", na což je zase přebornice JacSo. Do telefonu jsem se naučila říkat tázavě "wai", tedy něco jako "uají?". Místo "yes" používám už zcela bezmyšlenkovitě "yes-ar", tzn. "jesá". Mluvim tedy jako idiot, jím jako čuně a chodim vlevo. Těšíte se na mě?

P.S.: Shánim matroš o reintegraci.