Ocean Park

No, tak jsem se po dlouhe dobe opet dostala k tomu, napsat neco sem, ale okolnosti se sebehly tak zajimave, ze to musim prasit (mmch prasit je zcela normalni a slusne thajske slovo, ktere se mimo jine vyskytuje v plnem zneni nazvu mesta Bangkoku) na thajske klavesnici, ktera nedisponuje ceskou diakritikou, nybrz znaky jako ทเดรำะไะพววยนำ nebo ะนระา ืน a taky หนำนำะใ. Jo a jeste by to chtelo neco k tematu, tj. k nadpisu. Zacatek zari je jako stvoreny pro nostalgii a navrat do detskych let, abychom si drze pripomneli onu krasnou skutecnost, ze nas nikdo nezene potehem 1.9. do vzdelavarny. Rozhodly jsme se s Nadjou a Maryse, trejnicemi z Nemecka a Kanady, ze se mrkneme do Ocean Parku. Nebudu podcenovat Vasi inteligenci a zdrzovat se detaily jako ze Ocean Park nejak souvisi s morem, prirodou, vzdelavanim a zabavou a vrhnu se na zazitky. Tech bylo pozehnane, a jestli mi po takove dobe skleroza dovoli, snad Vam je dostatecne presne vylicim. A co nevylicim presne, to vylicim barvite.

Tak tedy do parku, ktery lezi na jihu HK Islandu, jsme se dostaly behem neuveritelnych 20 minut shuttle busem a diky hongkongske predvidavosti a promakanosti ledasceho jsme si koupily vstupenky uz v centru mesta, abychom nemusely jejich nakup pojimat u vchodu do parku prilis frontalne. Mely jsme kliku, jelikoz v pondeli po nasem sobotnim vyletu zvedli docela podstatne ceny vstupneho, tak jsme se posleze mohly vysmivat tem, kteri onu osudnou sobotu zavahali, zaspali ci zapomneli, jelikoz v patek zachlastali. V samotnem parku jsme si stanovily priority, udelaly plan a vrhly se na implementaci. Vrhly je silne slovo, byly jsme po narocnem patku, totiz tydnu, nejake jete, tak jsme chodily jak matohy a snazily se nepadnout vedrem. Pro osvezeni jsme si s Nadjou koupily nanuka. Ona si dala lakave vypadajici cerveny, ja zeleny od Nestle. Tesily jsme se na uzasnou chut ovoce, jehoz nazvu jsme sice nerozumely (nase znalosti kantonstiny jsou stale omezene), ale tak jako co muze byt jineho v cervenem, resp. zelenem nanuku. S prvnim hryznutim jsme na to prisly. Muzou to byt fazole. Cervene ci zelene, kazdopadne hnusne. Po petiminutovem pretahovani se stoupajicim kufrem jsme se rozhodly vzdat boj a fazole stravily zbytek odpoledne tanim v kosi. Teplou frontu ve 30 a vice stupnich pri cekani na lanovku jsme tedy zdolavaly neosvezeny. Jo, lanovka v Ocean Parku, to je neco neuveritelneho. Spojuje dve casti parku, ktere deli veliky zalesneny kopec, a je z ni vyhled na more (vede podel nej nad utesy). Jizdu jsme stravily focenim, konverzaci s domorodkou, ktera se k nam prichomejtla a gratulacemi k tomu, ze jsme nepodlehly svodum kyvadloveho autobusu a vystaly frontu na nejparadnejsi lanovku, jakou jsme kdy videly. Strana parku, na kterou jsme vzapeti dojely, skytala krome pand (zivych, krasnych, velkych) mnozstvi detskych atrakci, ktere jsme zas tak nezraly, ale zrati je treba, proto jsme se hnedka po pandach (opakuji, zivych, krasnych, velkych) vydaly hledat jidlo. A v tom momente jsme zacaly sbirat pointy pro feedback managementu parku. Jidlo neslo sehnat. Pro tisice navstevniku parku jsou k dispozici na zminovane strane tipuju tak tri, ctyri malickate random stanky s hot dogy a peti ci sesti rybimi kulickami v kelimku (to jsou jako dve ruzna jidla). Na druhe strane parku to bylo o neco lepsi, byl tam aspon trpaslici mekac, ale porad teda nic moc. Obcas cinsky minibufet, ale vsechno prtaveee. A kolem poledne hlasili vyprodane veskere zasoby teplych psu a rybich kulicek. Jelikoz jsem sikulka, mela jsem s sebou nejake pecivo a vodu, pres prisny zakaz vnaseni a konzumace vlastniho jidla a piti v parku, takze jsem hlady neposla. Lec nepotesili me. Nazveme-li tohle obedem, tak po obede jsme se vydaly na Raging River, coz je jizda v napodobenine kmenu, ktera vede napodobeninou reky. Po tomto drasajicim zazitku nam stoupnul adrenalin, unava vymizela a my zacaly litat po parku a atrakcich jak zbesile. Behem predchoziho lineho dopoledne jsme stihly tak ctvrtinku toho, co ve zbytku dne povzbuzeny adrenalinem.

Kolem seste, hodinu pred zavirackou, se zacalo stmivat a vylidnovaly se ruzne drahy a kolotoce atd, takze jsme neskutecnym tempem krouzily nad oceanem v paradni horske draze s nekolika smyckami, uaaaa, padaly volnym padem z nekolika desitek metru, huuuugrc, tocily se na brutalnich kolotocich a nakonec jsme se rozhodly asi 5 minut pred zavrenim parku stihnout jeste nevinne vypadajici horskou drahu Mine train. Myslely jsme, ze uz nepojede, ale stihly jsme s jazykem na triku posledni jizdu. Muhehe, to jsme jeste netusily, ze posledni vlastne neni. Dokud byla fronta, byly i jizdy. A my to zjistily zhruba ve stejnem okamziku jako to, ze Mine train je zcela nejuzasnejsi atrakce celeho parku, pokud jde o takove ty poutove poblijony. Tak jsme si ho daly trikrat. Pak uz nam to prislo blbe, tak jsme prolezly po zaviracce naprosto prazdne expozice, kam jsme se behem dne pro ty davy nedostaly, a cele stastne opustily park, abychom chytly zcela jiste posledni jizdu shuttle busem zpet do centra.