Ocean Park

No, tak jsem se po dlouhe dobe opet dostala k tomu, napsat neco sem, ale okolnosti se sebehly tak zajimave, ze to musim prasit (mmch prasit je zcela normalni a slusne thajske slovo, ktere se mimo jine vyskytuje v plnem zneni nazvu mesta Bangkoku) na thajske klavesnici, ktera nedisponuje ceskou diakritikou, nybrz znaky jako ทเดรำะไะพววยนำ nebo ะนระา ืน a taky หนำนำะใ. Jo a jeste by to chtelo neco k tematu, tj. k nadpisu. Zacatek zari je jako stvoreny pro nostalgii a navrat do detskych let, abychom si drze pripomneli onu krasnou skutecnost, ze nas nikdo nezene potehem 1.9. do vzdelavarny. Rozhodly jsme se s Nadjou a Maryse, trejnicemi z Nemecka a Kanady, ze se mrkneme do Ocean Parku. Nebudu podcenovat Vasi inteligenci a zdrzovat se detaily jako ze Ocean Park nejak souvisi s morem, prirodou, vzdelavanim a zabavou a vrhnu se na zazitky. Tech bylo pozehnane, a jestli mi po takove dobe skleroza dovoli, snad Vam je dostatecne presne vylicim. A co nevylicim presne, to vylicim barvite.

Tak tedy do parku, ktery lezi na jihu HK Islandu, jsme se dostaly behem neuveritelnych 20 minut shuttle busem a diky hongkongske predvidavosti a promakanosti ledasceho jsme si koupily vstupenky uz v centru mesta, abychom nemusely jejich nakup pojimat u vchodu do parku prilis frontalne. Mely jsme kliku, jelikoz v pondeli po nasem sobotnim vyletu zvedli docela podstatne ceny vstupneho, tak jsme se posleze mohly vysmivat tem, kteri onu osudnou sobotu zavahali, zaspali ci zapomneli, jelikoz v patek zachlastali. V samotnem parku jsme si stanovily priority, udelaly plan a vrhly se na implementaci. Vrhly je silne slovo, byly jsme po narocnem patku, totiz tydnu, nejake jete, tak jsme chodily jak matohy a snazily se nepadnout vedrem. Pro osvezeni jsme si s Nadjou koupily nanuka. Ona si dala lakave vypadajici cerveny, ja zeleny od Nestle. Tesily jsme se na uzasnou chut ovoce, jehoz nazvu jsme sice nerozumely (nase znalosti kantonstiny jsou stale omezene), ale tak jako co muze byt jineho v cervenem, resp. zelenem nanuku. S prvnim hryznutim jsme na to prisly. Muzou to byt fazole. Cervene ci zelene, kazdopadne hnusne. Po petiminutovem pretahovani se stoupajicim kufrem jsme se rozhodly vzdat boj a fazole stravily zbytek odpoledne tanim v kosi. Teplou frontu ve 30 a vice stupnich pri cekani na lanovku jsme tedy zdolavaly neosvezeny. Jo, lanovka v Ocean Parku, to je neco neuveritelneho. Spojuje dve casti parku, ktere deli veliky zalesneny kopec, a je z ni vyhled na more (vede podel nej nad utesy). Jizdu jsme stravily focenim, konverzaci s domorodkou, ktera se k nam prichomejtla a gratulacemi k tomu, ze jsme nepodlehly svodum kyvadloveho autobusu a vystaly frontu na nejparadnejsi lanovku, jakou jsme kdy videly. Strana parku, na kterou jsme vzapeti dojely, skytala krome pand (zivych, krasnych, velkych) mnozstvi detskych atrakci, ktere jsme zas tak nezraly, ale zrati je treba, proto jsme se hnedka po pandach (opakuji, zivych, krasnych, velkych) vydaly hledat jidlo. A v tom momente jsme zacaly sbirat pointy pro feedback managementu parku. Jidlo neslo sehnat. Pro tisice navstevniku parku jsou k dispozici na zminovane strane tipuju tak tri, ctyri malickate random stanky s hot dogy a peti ci sesti rybimi kulickami v kelimku (to jsou jako dve ruzna jidla). Na druhe strane parku to bylo o neco lepsi, byl tam aspon trpaslici mekac, ale porad teda nic moc. Obcas cinsky minibufet, ale vsechno prtaveee. A kolem poledne hlasili vyprodane veskere zasoby teplych psu a rybich kulicek. Jelikoz jsem sikulka, mela jsem s sebou nejake pecivo a vodu, pres prisny zakaz vnaseni a konzumace vlastniho jidla a piti v parku, takze jsem hlady neposla. Lec nepotesili me. Nazveme-li tohle obedem, tak po obede jsme se vydaly na Raging River, coz je jizda v napodobenine kmenu, ktera vede napodobeninou reky. Po tomto drasajicim zazitku nam stoupnul adrenalin, unava vymizela a my zacaly litat po parku a atrakcich jak zbesile. Behem predchoziho lineho dopoledne jsme stihly tak ctvrtinku toho, co ve zbytku dne povzbuzeny adrenalinem.

Kolem seste, hodinu pred zavirackou, se zacalo stmivat a vylidnovaly se ruzne drahy a kolotoce atd, takze jsme neskutecnym tempem krouzily nad oceanem v paradni horske draze s nekolika smyckami, uaaaa, padaly volnym padem z nekolika desitek metru, huuuugrc, tocily se na brutalnich kolotocich a nakonec jsme se rozhodly asi 5 minut pred zavrenim parku stihnout jeste nevinne vypadajici horskou drahu Mine train. Myslely jsme, ze uz nepojede, ale stihly jsme s jazykem na triku posledni jizdu. Muhehe, to jsme jeste netusily, ze posledni vlastne neni. Dokud byla fronta, byly i jizdy. A my to zjistily zhruba ve stejnem okamziku jako to, ze Mine train je zcela nejuzasnejsi atrakce celeho parku, pokud jde o takove ty poutove poblijony. Tak jsme si ho daly trikrat. Pak uz nam to prislo blbe, tak jsme prolezly po zaviracce naprosto prazdne expozice, kam jsme se behem dne pro ty davy nedostaly, a cele stastne opustily park, abychom chytly zcela jiste posledni jizdu shuttle busem zpet do centra.

Beach party

Plážový večírek, to zní ale blbě, co, proto jsem to nepoužila jako název článku. Řeč bude tedy o beach party. Konala se na ostrově Cheung Chau, nedaleko mého přechodně domovského Hong Kong Islandu. V sobotu odpoledne jsme se s bandou asi 22 lidí postupně sbírali a dostavovali na ostrov, který je oblíbený mezi místními obyvateli a nabízí velmi laciné pronájmy apartmánů na pláži, s možností pořádat na střeše grilovačky zvané rovněž bárbekjů :-). Samozřejmě že počasí se vyvedlo, v moři jsme se taky jakžtakž vykoupali a dokonce nařasili (hnědé algae jsou teda trochu humus a chytají se na chloupky po těle s takovou neestetickou intenzitou, že každý vypadá jako hormonální hybrid, ale aspoň víme, že voda nebyla zamořená chemií) a piva bylo taky dost...

Radostné juchání nás nepřešlo ani tehdy, kdy se šuškandou roznesla nezaručená zpráva, že ostrov je oblíbený mezi místními jako destinace sebevrahů, apartmány jsou levné, protože se tam čas od času najde sebevrahova mrtvola, a uhlí na grilování, které se tu nabízí na každém rohu, má taky zajímavý rozměr, jelikož si ho sebevrazi podpalují, aby se otrávili oxidem uhelnatým. Brrrr. Ale popojedem. Do dvou pater domku se nás při tuně dobré vůle naskládalo všech asi 22-24 (ono to přibývalo) účastníků, ačkoli kapacita činila 10 lůžek a pokoje rozhodně neoplývaly nadbytečnou plochou. Po dni stráveném na pláži a večeru nad pivem, grilovaným masem atd. jsme se postupně ukládali ke spánku. Měla jsem ty správné konexe, takže jsem se zařadila (doslova) po bok těch asi deseti až patnácti šťastlivců, kteří spali na posteli (aspoň částí těla).



Slováci mají Tatry a ne moře, přesto pojali beach party nocleh stylově:



Druhý den jsme v 11.45 zjistili, že do 12.00 se máme z domu vykýblovat, takže nastalo horečnaté vstávání, balení a opouštění budovy. Srotili jsme se venku a čekali na opozdilce, zatímco na nás majitel z okna házel čísi trenýrky, které našel při zběžné obhlídce stavu apartmánu po akci. Vydali jsme se na oběd do seafood restaurantu, kterých je na ostrově plno, a zjistili jsme, že spousta z nás nemá po proflámované noci na seafood ani pomyšlení, ledaže by moře rodilo suché rohlíky. Nicméně hlad měla většina a tak jsme se pustili do hledání vhodného lokálu. Personál jednotlivých restaurací se o naši početnou skupinu celkem přetahoval, taktizovali jsme a podařilo se nám ukecat báječný deal - za něco přes 400 HKD se nás najedlo 12 lidí, pití zdarma :-). Zkrátka pěkně strávený víkend, jo a pro rodiče a jiné slušné lidi dodávám, že jsem vypila pouze 1 plechovku piva (a jednu načala...ale víc fakt ne :))).

The Hike

Šli expati na výlet do údolí, do údolí, do údolí...Kdo byl skautíkem, jistě si dosadí správný nápěv a bude si se mnou notovat. Expati plánovali jít do údolí přes hory a doly a hory, ale nakonec z toho údolí sešlo a zůstalo u plahočení po kopcích. Naplnilo se do poslední kapky úsloví "zkratka byla sice delší, ale zato obtížnější", za jehož vytvoření vděčíme pravděpodobně JUDr. Staňkovi z Jablonce a za jeho vytrvalou propagaci pak jeho dcerám Míše a Kátě, které jej dávaly k dobru ve chvílích nejtěžších na nejednom výletě pořádaném jabloneckými skauty. Ale z Jablonce zpátky do Hong Kongu. Cílem našeho nedělního výletu bylo místo zvané Plover Cove, které si můžete celkem pohodlně vygooglit :-P. Chtěli jsme se tam dostat zkratkou, kterou vymyslel jeden Indoš, vedoucí výpravy a jediný člověk s mapou. Kromě Indoše se účastnily ještě dvě Švýcarky, jedna Američanka a já. Nevím, jak vy, ale já asi za soumraku obětuju stádo terénkoz Klubu českých turistů, protože na české turistické značení (i mimojablonecké) prostě nikde jinde nemají. Ani v high-tech Hong Kongu. Při odbočování na postranní cestu nám totiž dalo práci tu oficiálně "značenou" vůbec identifikovat. Když jsme pěšinu začínající ve vesnici konečně našli, zavedla nás mezi baráky - vpravo zeď, vlevo zeď, a před námi nesmírně štěkající pes. Pes, který štěká, pokouše, zejména když štěká jak magor o život. Takže jsme to otočili a radili se, co dál. Psovi přiběhl v ústrety jakýsi míšenec provokatér, který se obětoval pro nás turisty, okatě se nechal dohonit naším štěkajícím magorem a pak do sebe vztekle hryzali. Využili jsme situace a proběhli mezi domy. Po asi dvacetiminutovém hledání další cesty jsme zvolili směr vzhůru a dali se na pochod. Cesta byla zajímavá, vedla solidním pralesem, ve kterém stezku bujnou vegetací neprošlapalo ani stádo krav, co se kolem nás mrštně pohybovalo neviděno ve křoví. Krávy po sobě zanechávaly na cestě výmluvné stopy a občas zdvořile zabučely z hlubin lesa. Když přišlo ještě prudší stoupání, našli jsme pod svahem hromadu výmluvných stop, která nasvědčovala tomu, že krávy se na další stoupání vyloženě nezaměřily. A my šli dál. Bahnitá, asi tak 10, místy 20 a na vybraných úsecích až 30 cm široká cestička, ve které byly místy díry a loužičky, nebyla téměř vidět:






Semtam bylo křoví jen do pasu a někde dokonce jen po kolena, na takových místech jsme se zhusta fotili. Za obrázky vděčíme Švýcarce Andree, bez jejíhož laskavého svolení jsem si je stáhla a dala sem.





Po prvních dvaceti metrech klouzání z kopce při chůzi do kopce jsme měli všichni zabahněné a podrápané nohy, ve vlasech roští, vyčerpanou zásobu nadávek v rodném jazyce a v očích hrůzu z hadů a pavouků. Hady jsme naštěstí neviděli, ale pavouky o velikosti tak 10 cm se to kolem docela hemžilo, občas měl nějaký nataženou síť mezi stromy přes cestu a v jejím středu se příšerně pohupoval. Teda normálně pohupoval, ale mně to přišlo příšerný. A zapomněla jsem dodat, že bylo asi tak 35 stupňů ve stínu. Humáč. Největší švanda ale nastala, když jsme po hodině popolézání zjistili, že asi jdeme blbě a určitě nevíme, kde jsme. Mapa byla na houby, akorát kdesi dole za námi jsme tušili vesnici. Po mnoha poradách a nervydrásajících diskuzích jsme se rozhodli, že vracet se nebudeme a půjdeme randomly dál a budeme doufat. Po dalším prodírání a drásání a bahnění a klouzání a fuj a tak jsme došli na křižovatku s námi původně opovrhovanou oficiálně značenou cestou. Aby nás pobavily, daly místní autority na odbočku, ze které jsme právě přišli, tuto ceduli:



A největší legrace byla, když jsme ušli kousek cesty od křižovatky po značené cestě směrem k vesnici. Byli jsme na rozcestí, ze kterého jsme původně vyšli. Všichni jsme si gratulovali, jak jsme se dokázali dostat během tříhodinového pochodu asi 500 metrů od začátku trasy. Další výlet se plánuje :-).

Pabuk

Zastavil se v Hong Kongu 10. 8. odpoledne cestou z Taiwanu do Číny a cestou trochu řádil. Jmenoval se Pabuk a byl to tajfun. Na meteorologických serverech ho nazývají typhoon, tropical cyclone, tropical depression nebo tropical storm. This typhoon was delivered to us by...monsoon! A cyklóna je to teda k pohledání, tlak byl tak nízký, že mě málem švihlo a klopila jsem do sebe jedno kafe za třetím :-). Tajfunovu přítomnost jsme kromě indicie docházejícího kafe zaregistrovali poměrně průkazně, když se během několika minut venku takřka setmělo a padla taková mlha, až jsem se začala podezíravě rozhlížet, kde že Temže. Pro hravé čtenáře přikládám dvě fotografie výhledu z ofisu, zkuste si zadovádět při hře "Najdi pět rozdílů":



A pro ještě zvídavější tady mám mapu tajfunu a varování z Hong Kong Observatory, které údajně vydali poprvé po 2 letech a znamená okamžité uzavření všech veřejných budov, obchodů, zařízení, zkrátka "padla" všem a ajsekáři hurá na tajfun party na MC byt. Varování se nazývá stupeň 8 a následuje po stupni 3 :-). Ve skutečnosti je ale stupeň 8 tak závažný, že se za něj už nesmí vycházet ven. Budovy se tedy zavírají a lidi opouštějí pracoviště při mezistupni "pre-8", který se vyhlašuje zhruba 2 hodiny před očekávaným úderem tajfunu ("8"). Měli jsme kliku a tajfun to na poslední chvíli vzal smykem kolem Hong Kongu na volné moře. Žádný vichr, jen klasická letní bouřka. A ochladilo se nám na pětadvacet. Byli jsme se spolubydlícími večer všichni trochu zklamaní, když se pořád nic nedělo, a tak jsme si šli koupit zmrzlinu a posadit se na mořský břeh 300 metrů od našeho bytu, jestli se nám přece jen nepoštěstí vidět něco neobvyklého. Nic neobvyklého jsme neviděli, ale našli jsme hospodu. Tak jsme se aspoň rozhodli udělat něco neobvyklého a nešli jsme do ní.



PRE - NO. 8 SPECIAL ANNOUNCEMENT

THE HONG KONG OBSERVATORY ANNOUNCES THAT THE TROPICAL
CYCLONE WARNING SIGNAL NUMBER 8 IS EXPECTED TO BE ISSUED AT OR BEFORE 3:30 P.M. TODAY ( 10 AUGUST 2007 ). WINDS LOCALLY WILL STRENGTHEN FURTHER.

THE GOVERNMENT ADVISES MEMBERS OF THE PUBLIC WITH LONG OR DIFFICULT HOME JOURNEYS OR HAVING TO RETURN TO OUTLYING ISLANDS TO BEGIN THEIR JOURNEYS NOW. THE GOVERNMENT IS NOW MAKING ARRANGEMENTS TO RELEASE ITS EMPLOYEES ACCORDINGLY.

ANNOUNCEMENT BY THE EDUCATION BUREAU (EDB): THE EDB ANNOUNCES THAT CLASSES OF ALL SCHOOLS ARE SUSPENDED TODAY. SCHOOLS SHOULD IMPLEMENT CONTINGENCY MEASURES TO ENSURE THE SAFETY OF STUDENTS. THEY SHOULD ENSURE THAT CONDITIONS ARE SAFE BEFORE ALLOWING STUDENTS TO RETURN HOME.

Chci být skautík v Hong Kongu

Abych měla takovouhle klubovnu...

Jak to bylo se sprchou

Přišla jsem na to. Kotel začne fungovat, když vylezete z koupelny a spustíte větrák.

Abeceda: pokračování

Název je poměrně "self-explanatory", takže nezdržuju a píšu:

FF - Feminae filippinae
Jsou tu nejpočetnější menšinou, čítají asi 50 000 a už jsem je musela potkat snad všechny. Představují příliv méně kvalifikované, levné pracovní síly. Zhmotňují se v momentě, kdy byste je nejméně čekali - kde díra pro jednoho člověka, tam zčistajasna patnáct Filipínců. Nebo spíše Filipínek, protože se tu vyskytují snad výhradně ženské. Sem tam dítě. Vyznačují se kromě mezerového utěsňovacího efektu taky tím, že jsou nejlépe identifikovatelným asijským etnikem (pokud nepočítáte Japonce, který by před vás napochodoval v blbuvzdorně explicitním kimonu), a to jak opticky, tak i akusticky. Ještě jsem snad neviděla žádnou mlčet. Pobíhají čile v hejnech tak po dvanácti až patnácti, občas potkáte matku s pobíhající dcerou či dvěma. A svou přítomností obšťastňují lidi široko daleko - hýkají, kvíkají, chichotají se a lezou. Na nervy. Pokud potkáte - a nestává se to často - Filipínku samotnou, má u ucha telefon a hlasitě se s někým dohaduje s kadencí, z níž by se rozprostovlasatěla i dcera krále Nabuchodonozora (opakujte třikrát po sobě). Utěsňovací efekt si filipínské živly kompenzují o nedělích svátečním efektem vytěsňovacím - pořádají svérázné pikniky v centru města a vykmitnou tím ostatní populaci třeba z takového náměstí dřív než bys řekl Tichomoří. Nasáčkují se v počtu několika desítek až stovek na libovolné veřejné prostranství včetně vozovky (ano, už jsem je viděla sedět i na křižovatce) a vybalí proviant. Padesát tisíc piknikujících Filipínců blokovalo padesát tisíc čtverečních metrů hongkongských zastavěných ploch.

GG - Grácie garantovaná
Kosmetické firmy se vyznačují tím, že milionům lidí po celém světě, včetně mě, umožňují rozmazávání ropných produktů, živočišných tuků ze zvířat putujících do kafilerie a jiných delikátností po tváři i po těle s hřejivým pocitem, že jejich já za to stojí. Dále se vyznačují mindrákově orientovaným marketingem. V Asii, kde je většina populace vybavená tělem štíhlým jak lunt, vlasy silnými jak koňské žíně a pletí jako čerstvě sklizenou (OK, trošku karamelem obalenou) broskvičkou, mají těžké živobytí. Proto se rozhodly stavět právě na tom karamelu a pořádně ho místním osladit. Místní děvčata a mladé ženy trápí, že nemají pleť jako méně pigmentované "western girls" a dělají vše pro to, aby se proleptaly k éterické bledosti. Zatímco u nás je "ředitel vápenky" poněkud nevítaný odstín, takže naháníme UV paprsky a potíráme se samoopalovacími krémy (Au! Taky vás bije do oka ten dvojsmysl?), tady na dotyčnou šéfovskou pozici aspiruje kdekdo. Genderově je to samozřejmě fifty fifty, protože jak by vyzněly zdejší módní výkřiky bez přispění rýží živeného metrosexuála. Takže kdo chce být frikulín, ten se činí a šmidlá se bělicí emulzí, do sprchy nevleze bez bělicího sprchového gelu, hydratuje si tvář bělicím krémem a na tělo si aplikuje bělicí mléko. Kdo si hodlá udržet náskok, sází na koncentrovaná bělicí séra. Je-li mezi čtenáři přítomen lékař, pak mi doufám dá za pravdu, že nic zdravého to nebude. Mimochodem, nevím, jestli jste si toho všimli, ale docela často při psaní usekávám pointy a moje příspěvky končí méně úderně, než bych si sama přála. Pro příklad nebudeme chodit daleko.

HH - ne, Hani, nejsi to Ty - Haribo hadr
Za měsíc a fous, co jsem v Hong Kongu, jsem musela zlikvidovat asi tak půlku prasete, dvě krávy a kuřat tolik co ptačí chřipka. Maso se tu konzumuje ve velkém a nepříliš strukturovaně. Kam sekáček padne, tam padne, kdo by se s tím pitval, hůlkama se toho taky nezbavíte, tak si to sežvýkejte. Tudíž kromě čisté svaloviny do sebe naládujete ještě tolik kůže a pojivových tkání, že byste mohli chrlit gumové medvídky, Haribo hadr. Kollagen macht Hong Kong froh. Myslím, že to bude příčinou toho, proč mají místní tak krásné a pružné vlasy, nehty a jiné kožní deriváty (já tady namachrovaně generalizuju, ale napadají mě už jenom chlupy). Chlupy jsou kapitolka sama pro sebe, daří se jim zejména na bradavicích a mateřských znaménkách. Vyskytují se u žen i mužů se zhruba stejnou četností a dorůstají délky až pěti centimetrů. Když dorostou do požadované délky, tak občas zešediví, každopádně visí a zejména pak hyzdí.

II - Insufficient inspiration implies incapability of inventing an interesting input. Indeed.