Jídlo

Kdo neochutnal, nepochopí. Z jídla jsem naprosto vedle, je šííííleně dobré a hlavně neuvěřitelně pestré. Ještě jsem nejedla jedno jídlo víckrát (mám na mysli jeden druh, nikoli exemplář). Zatím mi chutnalo skoro všechno včetně chobotniček a jim podobných stvůr i nestvůr, jedinou výjimkou byly ovšem chicken feet - kuřecí nožičky. Nadya se u společné večeře stále nemohla rozhoupat, jestli se do nich pustí nebo ne, tak jsem ji se slovy "If you can do it, then I can do it!" povzbudila k nadlidskému výkonu a sledovala ji, jak do nich s odporem hryže. Věrna slibu jsem se do nich zahryzla také, ale po jediném dokonaném soustu jsem doznala, že na to psychicky nemám, a stejně jako ona jsem s pocitem "o nic nepřicházim" vzdala boj a složila hůlky. Pro lepší představu: chicken feet je bílé, studené gumové cosi. Vypadá to, jako byste sundali kuřeti holínky. Třesoucí se dutá ošklivá hmota ve tvaru původních pařátů, jejíž chuť bych přirovnala k jetým gumovým medvídkům se šmrncem nakládané cibule. Horší než tohle už snad může být jen sražená prasečí krev a roztodivná střeva na sto způsobů - zatím si představu obojího schovávám jako noční můru na bezesné noci. A přeju si dobrou chuť.